Proč to nejde hladce? 

Kojím, nosím, jsme spolu, vysvětluji... 

… a stejně je to někdy tak náročné, dlouhé, nevyzpytatelné a plné pláče.

Kojení, nošení a to, že od malička reagujeme na potřeby našich dětí, mají jedno úskalí. Že si díky nim můžeme občas mateřství až příliš romantizovat. Pořídit už v těhotenství šátky a nosítka, naplánovat společné spaní, pročíst kopec knih o respektujícím rodičovství a těšit se, že…

• když budeme vydatně kojit, bude miminko vždy spokojené
• když budeme nosit, nebude plakat
• když bude u nás, bude dobře spát
• když budeme laskavé a chápající, na všem se vždy domluvíme

… jenže ono to často ani pak sluníčkové není.

Miminko stejně tu a tam pláče. Občas nestačí ani prso a je třeba vymýšlet něco dalšího. Nebo aktivně uspávat. Někdy nás z toho někdy bolí záda. Zoufale toužíme být kdekoliv, jen ne tady a máme pocit, že nic z toho, co mělo fungovat, nefunguje.

Děje se to.

A děje se to nám všem – i těm nejvíce respektujícím, nejkontaktnějším mámám.

Může to mít různé příčiny. Některé se dají řešit tím, že upravíme spánek a kojení. Čím je dítě starší, tím víc si uvědomuje a osahává své vlastní potřeby, které mohou být jiné než ty naše. Může za tím být nabitý program. Naše špatná nálada, vyčerpání, a tím pádem menší trpělivost. Může za tím být nemoc. Vývoj miminka. Nedostatek podpory, pocit nepochopení, vlastní nejistota…

Každopádně se to děje.

Kojení, nošení, kontakt a to, že reagujeme na potřeby dítěte, nejsou samy o sobě receptem na to, jak nastolit v našem každodenním životě věčnou harmonii.

Jsou to jednoduše nástroje, jak pečovat o děti. V mnoha ohledech mají pro miminko obrovské zdravotní benefity. V mnoha ohledech nám tu péči mohou usnadnit.

Jsou to způsoby, jak zvládnout běžné situace. Nástroje, které nám mohou pomoct překlenout ty složitější chvíle. Někdy může být i s nimi den náročný a nekonečný. Jindy ale i díky nim cítíme, že jsme a jsme spolu – a tu blízkost si užíváme, přesně tak, jak slibují moudré knihy (a instaprofily).