Co zní lépe?

"Miminko je neodložitelné..."
nebo?

"Moje miminko je ještě malé, potřebuje nás a v náručí, šátku nebo u prsa je mu prostě nejlíp."

Co zní lépe?

Obojí znamená to samé - miminko je nejspokojenější u nás, a pokud ho necháme někde jinde, tak nás často volá. I když má měkkou zavinovačku, usínáčka, voňavé hnízdečko, bílý šum...

Obojí znamená to samé. Druhá věta ale popisuje, jak to je. Že je pro děti přirozený kontakt, blízkost, pohyb v náručí a objetí. Protože takto strávily prvních devět měsíců. Pod našim srdcem, které jsou zvyklé slyšet, stejně jako náš hlas a dech. Protože kontakt je pro děti péče, při které je jim nejlíp. Biologická norma a ne nějaký nadstandard, kterým jim párkrát za den zpříjemníme bytí.

a JE V POŘÁDKU, že je toho na nás občas moc, už si chceme odpočinout, být chvíli samy. Že nás to občas unavuje. Že si říkáme o pomoc.

Ta první věta, kterou tak často řada z nás slýchá a někdy už i automaticky používá, má už ale sama o sobě negativní vyznění. Implikuje, že to, co se děje, by se dít nemělo, že je miminko komplikovanější než jiné děti (i když je přesně takové, jaké by byly všechny děti, kdyby měly tu možnost), dělá (nám) nějaké věci, které nejsou běžné. Implikuje, že bychom s tím měly něco dělat, vyřešit to, změnit naše miminko...

... aby nebylo rozmazlené, pokažené a nevyžadovalo to náhodou navždy.

Což už asi všechny víme, že nehrozí.

Že se postupně osamostatní, získá (sebe)důvěru a odvahu se nás pustit.
Už víme čím dál tím víc, že kontakt, kojení a nošení jsou normální péče, ne výmysl eko-ezo-bio lesan

A co vaše miminko, je "neodložitelné"?