Kojení je jako politika. Každý k němu má co říct...

Na kojení miminek a malých dětí má názor téměř každý. Ženy, které nekojily. Naši rodiče. Jejich kolegové. Chirurgové, lékaři pro dospělé. Celebrity. Muži.

U cizí paní na ulici nebo manželova dědečka dokážeme různé názory a nevyžádané rady odfiltrovat asi vcelku snadno. Jindy to jde ale mnohem složitěji. Když nám radí ženy, které samy vychovaly několik dětí. Porodní asistentky, porody mají přece ke kojení docela blízko. Lékaři, to jsou autority samy o sobě.

Jenže podobné rady jsou a budou vždy loterie. Někdy se trefí, budou evidence based a kojení pomohou. A někdy ho bohužel pošlou do kytek.

Vyznat se v tom je extrémně složité, zvláště pro ženy, které se vrátí z porodnice se svým prvním miminkem, s mateřstvím se teprve sžívají, jsou rozbolavělé, nevyspané, v hormonální smršti a mají strach o ten drobný uzlíček… A do toho z každé strany něco ke kojení. "Kojíš?" "Dej mu ten dudlík." "Dělá si z tebe dudlík" "Koj ho méně." "Koj ho více." "Dej mu prso." "Teď se kojit nechce."

Něco říká naše máma, něco tchyně, babička, kamarádka, pediatrička, dula, fyzioterapeutka, laktační poradkyně, gynekoložka, švagrová, Instagram, články na internetu, jiná kamarádka…

Je to obrovský nápor. Přesto chci poprosit. Pokud máte možnost, řešte kojení s laktační poradkyní. Ta je odbornice, která má ke kojení desítky hodin vzdělání i praxe.

Samozřejmě je dobře, že nás kojení všechny tak zajímá. Protože "kojí celá společnost". Je důležité, aby kojení mělo plošnou podporu – v politice, médiích, u lékařů, v umění... Aby všichni chápali, jak kojení funguje a proč je důležité. Aby pro něj byly podmínky a ženy měly možnost kojit tak dlouho, jak ony i jejich děti samy potřebují. Aby kojení bylo norma.

Zároveň se ale podobně jako u politiky musíme přes tu záplavu názorů, tipů a tvrzení proklestit k informacím, které mají odborný základ, a řešením, která opravdu fungují.