Kojením a nošením to začíná

Na poradenstvích i skupinkách často řešíme, jak se popasovat s různými reakcemi okolí na to, že naše miminko kojíme dle jeho potřeb, že tráví víc času v šátku než v kočárku, že ho nenecháváme vyplakat, zkrátka že děláme spoustu věcí jinak, než dělaly a dělají jiné ženy v našem okolí a než je zažité…

… asi si rozumíme.

Při tomto všem vzniká první příležitost vysvětlovat, jak to máme my. Nebo neobhajovat a prostě dělat věci tak, jak považujeme za správné. Důvěřovat sobě a svým dětem. Nenechat se znejistět, netlačit náš přístup, neshazovat jiný.

I když je to občas náročné. Poslouchat, že "bude rozmazlené", "budeme nosit do puberty", "vás jsme ale nijak uspávat nemuseli", "dělá si z tebe dudlík", "bude na tobě závislý"… Odkývat to, zachovat laskavost a věřit dál svému. Mít někde bokem partnera, kamarádku, podpůrnou skupinku, o které se můžeme opřít.

Projít si tím, utvrdit se v tom, jak to chceme my. Kojením to často teprve začíná…

… velká část kojících a nosících žen je totiž zároveň respektující. Ono to vlastně vyplývá z onoho "reagovat na něčí potřeby". Dítěti nasloucháme. Zjišťujeme, co mu chybí, snažíme se mu to naplnit, i když to znamená dělat jedno a totéž stokrát jinak, bez režimu. Učíme se pracovat s emocemi (svými i dětskými), vysvětlovat, komunikovat s dítětem, být na něj napojené.

Všechno toto jsou aspekty, které se později, až budou dítěti, dva, tři, čtyři roky, projeví při výchově. Až přijdou hlasité "hysteráky". Až si budeme sdělovat, co kdo zrovna potřebujeme (a často se to bude různit).

Tak jako není (bohužel) stále samozřejmé kojit a nosit, není normou ani to, že dítěti věci vysvětlujeme, že respektujeme jeho "ne", že fyzicky netrestáme, že mu dovolujeme plakat, že ho neřídíme, ale provázíme.

A mám pocit, že ustát tento přístup může být podobná výzva jako obhajovat, že "zas kojíme"…
… a velmi se u toho hodí vše, co jsme získaly dosud. Asertivita, trpělivost, zázemí podobně laděných lidí, umění zavřít se s dítětem do bubliny, kde nikdo další není. Jistota, že dítě si zaslouží lásku. A ve chvíli, kdy nás štve, si jí zaslouží ještě víc.