O empatii a neodsuzování

Toto mi v různých rovinách běhá hlavou často. Na poradenstvích, na skupince, mezi kamarádkami se s tím setkávám pořád. Frustrace z toho, jak má na nás někdo nějaké poznámky.

Že nosíme. Nosíme blbě. Pořád kojíme. Ještě kojíme. Že kojíme jen kvůli sobě. Že kojení dítěti nestačí. Že rozmazlujeme.

Nebo zpochybňování, hodnocení, rady, o které nestojíme… Ať kolem dítěte neskáčeme, kdykoliv zabrečí. Ať si potrénuje plíce. Ať mu už dáváme čaj, kaši, řízek, sladkosti. Ať do něj jídlo nacpeme kdyžtak násilím. Ať ho necháme dvě noci brečet a pak bude klid.

Spoustu z nás to znejišťuje, unavuje, trápí. Proč nám pořád nevěří? Proč radí věci, které dělat nechceme? Proč mají sakra potřebu komentovat náš život, když je to náš život?

Řada z nás ale (v podobně naladěné skupině) sklouzává k něčemu podobnému.

"No, sousedka, ta ho prostě nechá brečet a myslí si, že má prdy / místo aby nosila, ho má pořád v kočárku / ta už dávno nekojí, radši se vrátila do práce." Nebo, aby to nebylo pořád jen o kojení.

Podobně u výchovy – jak kdo mluvil na dítě, jak ho ne/chválí, jak s ním ne/tráví čas…

Jasně, chápu, že tam může být v jádru přání, aby něco bylo pro dítě lepší. Ale to je přece často i u těch komentářů, které míří na nás. Strach lidí, kteří dlouhodobě kojené dítě nikdy dřív neviděli. Kteří mnohdy desetiletí věřili, že vědí, jak co dělat správně.

Proto nemám podobná hodnocení ráda a snažím se k nim nesklouzávat. A kolem sebe je aktivně zastavovat.

Protože…
Nedělejme to, co nám samotným vadí.
Nehodnoťme druhé, když neznáme jejich příběh.

Konkrétně kojit chce většina žen, ale ne všechny pro to mají podmínky. Dostanou špatné rady, a pokud nastanou problémy, nezískají pomoc, která by skutečně fungovala. A každá žijeme v jiném prostředí, které je jinak nastavené.

Nabízejme pomoc v situacích, kdy si o ni někdo řekne.
V ostatních případech je za mě nejlepší "žít a nechat žít".

A pokud mě něco tahá za nervy natolik, že se na to nechci dívat, dát unfollow. A v offline světě se prostě nevídat. Nebo řešit jiná témata, která nás nerozdělují, ale spojují.