O možnostech

Jestli mě mateřství - nejen to moje, ale stovky vašich, které mám mnohdy šanci pozorovat měsíce nebo dokonce roky - něco naučilo, tak nelpět na věcech.

Na pravidlech, plánech, představách.
Protože ony se mění, my se měníme.

A ano, je to z mého pohledu nejnáročnější období našeho života (pokud jsme v mládí neprožily nějakou opravdovou tragédii, nemoc, ztrátu ). Nikdo nás předtím neučil, jak o někoho dlouhodobě pečovat 24 h. denně a zároveň dál zvládat pečovat o sebe a vztah. Vytahuje nám to všechny "kostlivce" (nebo, chcete-li, traumata), které jsme do té doby před sebou schovávaly. A pokud chceme vychovávat s respektem, je to zatraceně náročný kurz seberozvoje.

Zároveň je to ale období největší svobody. Co do organizace času, možnosti zkoušet nové věci, nebýt (aspoň nějakou dobu) vázaná tím "musím chodit do práce a vydělávat". Nebo moct prostě být.

Díky tomu všemu jsme většinou po pár letech úplně jiné. Ne vykojené a strhané, jak jsem kdysi vnímala matky já (a dost se děsila toho, že mě to taky potká ).

Ale odolné, silné, schopné postavit se za sebe a to, co považujeme za správné. Víc si jisté tím, co nechceme a co naopak ano. Možná odvážnější.

A ze všech těch "jenom období" mnohem víc přizpůsobivé. Ochotné něco vyzkoušet, protože další změna nás už po těch spánkových, kojících a emočních turbulencích vykolejí nejspíš o dost míň.

Taky býváme víc shovívavé, soucitné a méně řešíme druhé - protože jsme si ozkoušely, jak to může být ubližující. A díky práci s emocemi našich dětí daleko líp odhadneme, co se skrývá za frustrací či kopáním dalších dospělých okolo.

Jsme mnohem víc samy sebou, protože ve chvíli, kdy je náš deficit zazdrojovanosti kilometr hluboký, ani na nic dalšího nezbývá síla.

Neznamená to nutně, že během mateřství, s návratem k celonočnímu spánku, do práce a k nekojicímu oblečení přijdeme na něco přelomového, dosáhneme zenu a našeho vysněného života. Můžeme být dál nejisté, co tedy chceme, mít před sebou hromadu práce na partnerském vztahu...

... pořád ale věřím, že se všemi těmi dovednosti a (často nedobrovolně nabytými) zkušenostmi se nám snáz podaří dostat se k tomu, v čem je nám vážně dobře.

Co myslíte?