S kojením je to jako s výchovou

Máme spoustu odborných zdrojů, fungujících postupů, nástrojů a znalostí, jak ve které situaci podstupovat. A jak který problém řešit.

A pokud se toho držíme, fakticky to většinou funguje.

Jenže tak jako při komunikaci s dětmi nemáme možnost - prostor - čas - sílu dělat to precizně pořád.
Kolik z nás přečetlo Aha rodičovství, Výchovu bez poražených, Respektovat a být respektován, Držte si své děti, Nevýchovu... a další? A když to šlo, opravdu jsme aktivně naslouchaly, donekonečna uznávaly emoce, jen tam byly a dýchaly, mluvily klidně, hledaly společně s dítětem řešení...

... jenže někdy spěcháme. Mluví na nás i další dítě, které má taky své potřeby. Jsme unavené. NE-ZA-ZDRO-JO-VA-NÉ. A pak to občas nedáme, samy se necháme ovládnout emocemi. A čím míň těch zdrojů je (více dětí, méně pomoci z okolí, víc práce, míň prostoru na sebe a odpočinek...), tím víc je nám bližší nějaký kompromis - spíš než jasné postupy hledáme cesty, jak v tom bruslit co nejelegantněji, jak si hledat vedle péče o druhé i ty zdroje pro sebe, jak co nejlépe napravovat to, co občas děláme nedokonale. V rámci naší kapacity.

A s kojením je to podobně, nebo ne?

Víme, že je dobré hlídat správné přisátí. Pravidelně uspávat, nepřetahovat miminko, hodně nosit a jak je to užitečné a přirozené, reagovat na známky zájmu o kojení, vyhnout se kazičům kojení...

... ale v reálu na to často ta síla chybí! I když zrovna nemusíme řešit nic dalšího, nepotřebujeme pracovat, jídlo nám obstará někdo jiný, nemáme víc dětí. I tak je toho občas moc!

A co teprve, když tu pozornost potřebujeme občas směřovat i jinam než na miminko. I to větší, samostatné dítě, které bez nás v pohodě vydrží pár nocí, ji totiž průběžně dál potřebuje.

A pak je super vědět, co (a proč) je potřebné pro dobré kojení.

Také je ovšem užitečné vědět, že kojení může zůstat dobré, i když nebudeme dělat vše na sto procent.
JE normální, že i když víme, co je správně, tak to celé dny nezvládneme vést jen dokonale.
Samozřejmě tedy hodně pomáhá umět poznat, kdy a proč se něco neděje ideálně. A pak to pokud možno dohnat, vyrovnat deficit, dosytit... jako v té výchově.